Jejich zkušenosti a také jejich vlastní byznysový příběh může být v dnešní době – kdy čelíme podle mnoha hlasů v politice a v byznysu bezprecedentním změnám – inspirativní.

„Každá složitá situace je současně i příležitostí. Tu mohou dostat nové obory, nové aktivity i nová partnerství ve světě. Je třeba nepanikařit, mít odvahu a té příležitosti se chopit,“ shodují se ekonom Jan Chalupa a advokát Luděk Skoupil v rozhovoru pro Hrot24, v němž prozrazují i to, v čem je Petr Kellner inspiroval.

Často se mluví o tom, že žijeme v bezprecedentní situaci. Tarpan Group jste ale začali budovat během zatím poslední velké finanční krize. Nedíváme se tak na současnost příliš vyděšenýma očima?

Jan Chalupa: Pracoval jsem tehdy v Anglii a pochopil jsem, jak takové krize obvykle probíhají. Zjednodušeně – chudí zůstávají chudými a bohatí jsou najednou o něco méně bohatí, přijdou o pár miliard, ale stále dobré.

Ten, kdo to nejvíce odnáší, je střední třída, která je obvykle zadlužená, platí velké hypotéky, spotřebitelské úvěry a vzdělání svých dětí.

Je pravda, že když jsme někdy v roce 2008 začali s Luďkem mluvit o tom, že založíme firmu, všichni se na nás dívali jako na šílence. Brali to tak, že je nesmysl stavět firmu během krize.

My jsme si ale řekli, že vždy se najde nějaká překážka nebo výmluva a že je nutné se stát oportunisty a využít dané situace. A že budeme klientům zachraňovat byznys.

To, co se tehdy dělo, nám tedy spíš hrálo do karet. Klíčem ke startu podnikání pro nás bylo co nejrychleji začít vydělávat peníze a budovat firmu, nic víc.

Dnes je situace zcela odlišná. Svět se stal o trochu komplikovanějším. Nejsme ještě v ekonomické krizi, zažíváme ale krizi politickou. Mění se „politický“ řád světa, na který jsme zvyklí od druhé světové války.

Chyby lze sledovat na všech stranách, ale základním faktorem je efekt Trump. Chová se dost nepředvídatelně a i kvůli němu se možná svět rychleji vrací k expanzivní politice, kdy si silnější chtějí brát od slabších.

Luděk Skoupil: Jsou to spojité nádoby, společenské klima a ekonomika spolu bezprostředně souvisejí. Ekonomice nesvědčí nejistota, kterou teď zažíváme ve zvýšené míře. Nejen kvůli USA, ale třeba i kvůli rostoucí asertivitě Číny.

Globalizace – tak, jak jsme ji znali v uplynulých desetiletích – skončila. Vždy je ale třeba poodstoupit a dívat se na věci s nadhledem. Za pět nebo za deset let nám možná naše dnešní problémy budou připadat malicherné. Obtížně lze předpovídat, co se stane.

Nevidím to ale úplně černě. Protože jak už Honza naznačil, každá složitá situace je současně i příležitostí. Tu mohou dostat nové obory, nové aktivity i nová partnerství ve světě. Je třeba nepanikařit, mít odvahu a té příležitosti se chopit.

Život na dluhŽivot na dluh

Peníze zlevňují a Češi si opět víc půjčují. Vracíme se do časů před covidem, říká šéf Home Creditu

Tohle se myslím prolíná i velkými mandáty, u nichž jste byli. Krize a nejistota přináší možnosti pro odvážné, a když někdo zkusí postupovat netradičně, můžete na tom vydělat. Tohle platilo a asi i bude platit dál?

Jan Chalupa: Tohle je stejně platné jako to, že každá příčina má svůj následek. Byl jsem v jednom z těch posledních ročníků na vysokých školách, které ještě nastupovaly za minulého režimu. Pak jsme ale udělali revoluci a všechno vlastně začalo nanovo a byla to ta největší příležitost v našem životě.

Vlastně jsme s Luďkem už zažili všechno, co v ekonomice existuje: od privatizace, vzniku kapitálového trhu, přes liberalizaci cen až po prohibici a lockdown v průběhu pandemie, průběžný vznik a zánik různých regulací. Vznikaly nové obory, jiné zanikaly.

Teď žijeme ve světě, v němž musíme být extrémně flexibilní. V každé situaci lze najít překážky, ale zároveň i obchodní možnosti, které jsou zajímavé.

Česká kotlina, ať už ji budeme nazývat jakkoliv, se dokázala v posledních 30 letech v řadě případů chopit šance a dokonale ji využít. Stejně tolik jich ale promarnila. Když to shrnu, svět se vlastně chová pořád stejně, jen se tváří jinak.

Zažili jste situace, kdy obrovské firmy, třeba České aerolinie nebo Vítkovice, mířily k pádu, ale pomohli jste je zachránit. Jde tohle u každé firmy, když se začne včas a postupuje se dobře?

Luděk Skoupil: Je otázka, co je to včas a co je to dobře. Někdy záchrana už skutečně možná není. O to více nás ale těší situace jiné, k nimž jsme se měli možnost během naší praxe dostat.

Byly to firmy, které měly potenciál i dobré produkty. Nastala u nich jen nějaká mimořádnost, která způsobila otřes. My jsme ale mohli pomoci situaci stabilizovat a vše zase vrátit na správné koleje.

Důležité to je nejen z byznysového hlediska, nabíjí mě to emocionálně. Mít rád příběhy s dobrým koncem je ale myslím normální.

S proměnou prostředí se ale mění i struktura byznysu. Vezměme si třeba situaci naší poslední ocelárny, nedávno jsem poslouchal rozhovor s jejím generálním ředitelem. Kvůli současným náladám a regulaci ze strany Evropské unie začíná u některých aktivit narážet ne na finanční možnosti, ale na možnosti technické a fyzikální.

Třinecké železárny mají roční obrat zhruba 30 miliard korun, dosahují ale zisku jen ve výši 40 milionů korun. To je děsivé. Ta firma je přitom tak velká, že provozuje vlastní elektrárnu. Pokud se v jejich provozu něco sebemenšího přihodí, výrobní program přestane dávat smysl.

Pan ředitel, který je evidentně mužem na svém místě, končil ten rozhovor otázkou, zda víme, kde – pokud by ocelárna neexistovala – budeme brát ocel třeba na koleje, po kterých jezdí vlaky. Nebo, jak už se o tom otevřeně mluví, na výrobu zbraní.

Jan Chalupa: Smysluplnost podobných provozů je daná tím, na jakém půdorysu vlastně podnikáte. Zda máte potřebné suroviny, zda najdete mladé lidi, kteří se budou věnovat práci, kterou potřebujete.

Nežijeme už v 19. století ani v období RVHP, kdy se někde rozhodlo, že u nás se bude dělat železo a v Německé demokratické republice elektronika.

Některé oblasti není až tak smysluplné zachraňovat. Můžete je ale konvertovat, začít se třeba zabývat speciálními odlitky a sofistikovanými záležitostmi. Klasické hutnictví, jak ho známe z historie, ale nejspíš už v České republice místo nemá.

Z naší zkušenosti také plyne, že zanikají i velice moderní firmy s moderními produkty. Stává se to kvůli jejich majitelům. Nepovede se třeba generační předání nebo jsou majitelé unavení, začnou se mezi sebou hádat. A když jim nikdo nepřipomene, kam to může vést, skončí.

Jim je ale opravdu smysluplné pomoci. Ideálně včas nebo alespoň v rámci insolvenčního řízení, kdy je možné najít pro firmu nové majitele, kteří budou v byznysu pokračovat. I to se nám několikrát podařilo. Když se dostatečně snažíte, většinou naleznete nějaké dobré řešení.

Některé firmy tedy mají zaniknout?

Jan Chalupa: Nezapomínejme ale také na to, že odliv tradičních odvětví někam jinam, třeba do Asie, bývá nevratný. I když snad také ne absolutně. Třeba ve Španělsku a v Portugalsku už zase šijí oblečení. Protože mnohé firmy zjistily, že šít v Číně ve velkém a na počet kontejnerů znamená, že když aktuální kolekce neuspěje, celou ji odepíšou.

Tyhle věci bychom měli řešit na úrovni Evropské unie. Pokud jsme mluvili o výrobě oceli, tak i když to nemusí dávat smysl v České republice, z Evropy určitě kvůli energetické politice „lepších“ zdrojů nesmí toto odvětví zmizet.

Stejně tak se to týká těžby surovin a řady strojírenských oborů. Nebo třeba výroby čipů. Máte prostě odvětví, tradiční i nová, která potřebujete mít za každé situace v dosahu.

Čekají nás bezprecedentní situace a musíme na ně být připraveni. Česká republika nikdy nebude zcela soběstačná, to se ale netýká Evropské unie. Tady se hraje trochu jiná hra a jakákoliv závislost bývá většinou nebezpečná.

Luděk Skoupil: Do extrému se ale společnost dostala v historii už mnohokrát. Říkám tomu sociální kinetika: protože ten výkyv má vždy i nějaký protipohyb. Ten nemusí být příjemný, ale výsledkem je vždy nakonec dosažení určitého ekvilibria.

Ať se stane cokoliv negativního, má to také pozitivní efekt, stimulující společnost. Může to být nepříjemné, jako když člověk přibere o Vánocích pár kilo a pak se přinutí jít do posilovny. Také mu je nejprve zle, ale pak mu začne být lépe.

A v určité střednědobé perspektivně se tohle týká i Evropy. Zase začne přemýšlet tak, aby se dostala tam, kam patří. Protože z historické zkušenosti by měla v globálním měřítku hrát významnou roli. V posledních dvaceti letech ale usnula na vavřínech, zakrněla. Ty škody nejsou myslím nevratné. Dá se s tím něco dělat.

UdržitelnostUdržitelnost

Green Deal ohrožuje Třinecké železárny i české ocelářství. K zelenější oceli se můžeme dostat snadněji, říká Roman Heide

Pokud jde o manažery, jichž už jsme se dotkli, jaká je úroveň těch českých oproti zahraničním?

Jan Chalupa: Není zde již žádný rozdíl z hlediska znalostí a schopností. Klíčové jsou kontakty z univerzit, kde kdo studoval, ale to platí pro globální úroveň.

Luděk Skoupil: Souhlasím.

Jan Chalupa: V téhle zemi žijí šikovní lidé. Je to neuvěřitelné, ale i po těch šílených letech komunismu jsme si vzpomněli na své podnikatelské základy. Vrátili jsme se k tomu, že jsme zemí založenou na malých a středních firmách, zůstalo to v nás.

V řadě věcí jsme Evropu dokonce předběhli, ať už v rozšíření mobilních telefonů nebo internetového bankovnictví. Je tu extrémní počítačová gramotnost. Zatímco třeba na Západě byli na ledacos zvyklí, pro nás bylo všechno nové a všechno jsme si chtěli užít.

Takže pro českou firmu je dnes rozhodně nejefektivnější najmout si pro podnikání v České republice českého manažera.

Změnilo se oproti dřívějšku chování českých podnikatelů a investorů?

Jan Chalupa: V České republice žije v porovnání s jinými státy opravdu velké množství bohatých lidí, v poměru k počtu obyvatel. A tito lidé v posledních zhruba deseti, možná i dvaceti letech zjistili, že jim je Česká republika malá a že musejí investovat venku. Podívejte se na Daniela Křetínského nebo Petra Kellnera, pro kterého jsme pracovali.

Jaký Petr Kellner byl?

Jan Chalupa: Jeho příběh je víc než srovnatelný s Baťou. Působil po celém světě, díky chytrosti a schopnosti, své a také své skupiny. Díky tomu se dostal tak daleko a vytvořil to, co vytvořil. A dnes má své následovníky.

Například Daniel Křetínský vlastní britskou poštu, německé železárny, francouzský deník a řadu dalších akvizic na globální úrovni. V tom se změnili čeští podnikatelé oproti 90. letům. Tehdy investovali v rámci privatizace a v rámci České republiky. Když se situace stabilizovala, začali se dívat ven. To je ta zásadní odlišnost.

Na to musí reagovat i poradci vašeho typu, doprovázíte dnes české investory do zahraničí a musíte jim při tom dobře radit. Co k tomu potřebujete?

Jan Chalupa: Zkušenosti. Musíte komunikovat s celým světem a vědět, co potřebujete a chcete od místních expertů. A třeba od zahraničních právníků ze západní Evropy nechtít víc, než je nutné, protože jsou extrémně drazí. Pokud třeba ve Velké Británii platíte advokátovi 1200 liber za hodinu, tak už si hodně rozmyslíte, na co se ho chcete zeptat.

Mezinárodní zkušenosti jsou klíčové, stejně jako jistá míra sebedůvěry. Na svět se musíte dívat s nadhledem a říkat si, že není jazykové, sociální ani vzdělanostní bariéry. Podnik na druhém konci světa bývá podobný jako ten váš a řeší podobné výzvy a potíže.

Ale v rámci komunikace si samozřejmě musíte dávat pozor na slova, která používáte, na vtipy, kterými se snažíte odlehčit situaci, chápat místní kulturu.

Podnikání vs. legislativaPodnikání vs. legislativa

Českým startupům se pořád vyplatí začít v tuzemsku. Neuchvátejte zahraničí, pád tam bolí víc, radí Puškár Garajová

Platí tohle i pro české advokáty v mezinárodním byznysu? Že musí rozumět byznysu a technikálie a právní rozdíly vyřeší s místními právníky?

Luděk Skoupil: Nepochybně ano. Právní regulace se může lokálně lišit, ale byznys je všude stejný. Řešili jsme řadu transakcí s mezinárodním přesahem, kdy jsme buď vyjednávali se zahraničními investory nebo jsme prodávali česká aktiva do ciziny. A skutečně, základní principy, jak probíhá transakce a jak se uzavírá obchod, jsou všude stejné.

Klíčová je tak schopnost porozumět podstatě byznysu a zkušenost, jak se to dělá. Každopádně už zažíváme situace, kdy se na druhé straně objevují poradci ze západní Evropy, kteří jsou daleko méně zkušení a mají problémy s námi relevantně vyjednávat.

I v tom jsme se jako Česká republika posunuli. Paradoxně tohle nemusí být výhoda. Když poradce druhé strany neumí efektivně vést svého klienta transakcí k ideálnímu bodu, stojí daleko více úsilí, aby to pro všechny dopadlo dobře.

Chápu, že mi vzhledem k povinné mlčenlivosti nesmíte říct o vašich aktuálních mandátech, ale na čem aktuálně pracujete v obecnější rovině?

Jan Chalupa: Aktuálně se tolik nevěnujeme insolvencím, ekonomika se nám stabilizovala, ale spíše transakcím, fúzím a akvizicím. Všechno běží, zájem kupovat i prodávat firmy pořád je a myslíme si, že ještě nějakou dobu potrvá.

Také radíme klientům s alokací jejich majetku, mnozí lidé teď totiž řeší, jak diverzifikovat své investice po světě z hlediska globálního rizika.

Investoři chtějí být připraveni tak, aby mohli pružně reagovat. Řídíme podnikatelská rizika. Protože když chcete prodávat firmu v nejistotě, je to složitější.

A jak k aktuálnímu dění přistoupíte vy jako Tarpan Group?

Luděk Skoupil: Reagujeme na nové regulatorní situace, a tím doplňujeme naše portfolio o potřebné služby.

Jan Chalupa: Tarpan se neustále vyvíjí. Rozšiřujeme náš tým i množství produktů. Neměníme ale nic na našem základním nastavení. Soustředíme se a budeme se i nadále soustředit na menší počet zajímavých transakcí tak, abychom se jim mohli řádně věnovat.

A pracujeme jen pro ty klienty, jejichž plánům věříme a jsme přesvědčeni, že mohou skončit úspěchem. Ta důvěra samozřejmě musí být oboustranná a já věřím, že naše profesionalita a výsledky tomu jen napomáhají.

Jan Chalupa

• Spoluzakladatel a Managing Partner poradenské skupiny Tarpan Group

• Pracoval na vysokých manažerských pozicích ve skupině PPF nebo Credit Suisse Life & Pensions Česká republika

• Na přelomu 90. a nultých let byl výkonným ředitelem Investiční a Poštovní banky

• Vystudoval Vysokou školu ekonomickou

Luděk Skoupil

• Managing partner advokátní kanceláře Tarpan Legal

• Partner skupiny Tarpan Group

• Působil v různých pozicích ve skupině PPF, naposledy byl výkonným ředitelem PPF Partners

• V Credit Suisse Life & Pensions Česká republika měl na starosti právní a compliance oddělení

• Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity