Milan Šlapák, CEO Steyr Arms

Milan Šlapák, CEO Steyr Arms

foto: RSBC

Český průvan v rakouské zbrojovce. Skupina RSBC mění Steyr: „Máme velký zájem uspět v Americe,“ říká jeho šéf

V Česku se rodí další zbrojní gigant. Investiční skupina miliardáře s modrou krví Roberta Schönfelda do svého Defence fondu vložila nejprve slovinského výrobce pistolí, balistických vest či značkovací munice Arex, později přidala slavnou rakouskou zbrojovku Steyr Arms. Tu vede Milan Šlapák, Čech s bohatými zkušenostmi z mezinárodního byznysu. V rozhovoru líčí, jak mění štýrskou fabriku, jak se loví nejlepší z top manažerů v branži i co znamená Donald Trump pro evropský i americký zbrojní byznys.

Tomáš Tománek
Rozhovor

Galerie (5)

Dalo by se říct, že sotva popadli do rukou legendární rakouské pušky, už s nimi plánují ovládnout Ameriku. A ono to tak je. Česká investiční skupina RSBC získala Steyr Arms loni, součástí akvizice byla ale také zbrojní továrna ve Spojených státech. A tam, jak známo, zbraně nejrůznějších kalibrů milují.

„Na trhu, který má jen ve své civilní části hodnotu pěti miliard dolarů (120 miliard korun), je prostor pro růst v následujících dvou letech enormní,“ říká Milan Šlapák pro Hrot24 v rozhovoru, který vznikal přímo v prostorách čilým ruchem hučící rakouské fabriky.

CEO Steyru za sebou má 24 let v General Electric, kde se soustředil mimo jiné na medicínské a letecké technologie. Poté zakotvil v pozici šéfa RSBC, v jejímž čele vystřídal přímo jejího zakladatele Roberta Schönfelda. Po odkoupení rakouské továrny na zbraně se ale začátkem letošního roku postavil do jejího čela.

„Věděli jsme, že je potřeba začít co nejdříve konat,“ říká k razantnímu nástupu Čechů. Steyru přitom pomáhá synergie s Arexem, slovinskou společností, která rovněž působí v segmentu small arms. „Všechno, co voják nosí a co používá, jsou small arms,“ vysvětluje Milan Šlapák.

Český zbrojní průmysl nabírá na síle. Cítili jste při akvizici Steyr Arms, že vás berou jako vážného a váženého zájemce? Přeci jen jde o pro Rakousko strategickou společnost, kterou by asi nesvěřili jen tak někomu.

Obranný průmysl u nás měl vždycky své výsostné postavení a pozoruhodnou historii. Nyní je vidět, že se tradice opět vrací a jeho důležitost v čase narůstá. Česká republika je v současnosti určitě velmi zajímavý a důležitý hráč v této oblasti.

Získání Steyru nebyla úplně jednoduchá záležitost. V náš prospěch ale hrály tři významné body. Prvním určitě bylo, že už vlastníme slovinskou zbrojovku Arex. Celou dobu jsme přitom deklarovali, že nám Steyr logicky zapadá do budovaného portfolia.

Naši partneři proto viděli, že ač jsme investiční skupina, nedíváme se optikou private equity (soukromého kapitálu – pozn. red.): tedy nakoupit, trochu vylepšit, prodat se ziskem. Naopak o našich investicích uvažujeme jako o dlouhodobých projektech a je tady evidentní synergie mezi Arexem a Steyrem.

Co další body vaší akviziční strategie?

Zadruhé jsme ke všemu od začátku přistupovali s velkým respektem, co se týče kulturních rozdílů a tradic. Já například nehovořím německy, proto jsem u veškerých jednání s financujícími bankami a dalších klíčových rozhovorů cíleně nebyl. Měli jsme tam pouze naše lidi, kteří plynule hovoří německy, abychom respektovali jejich kulturu. A myslím si, že to takhle druhá strana i vnímala.

Třetí věc se týká historie rodu Schönfeldů, což je zvláště důležité právě v tak tradicionalistické zemi, jako je Rakousko. RSBC existuje zhruba tři dekády, ale Rakušané vnímají, že celý rod datuje své dějiny nějakých 700 let dozadu.

Milan Šlapák, CEO Steyr Arms

Milan Šlapák, CEO Steyr Arms

foto: RSBC

I lokální hráči ve vládě se proto na celou akvizici dívali jako na old money, staré peníze. Vědí, kde vznikly, jaká je jejich historie a která rodina za nimi stojí. Kdyby toto nebylo součástí našeho příběhu a šlo by jen o investiční skupinu RSBC s třicetiletou historií, celé rozhodování by mohlo probíhat poněkud jinak.

Zároveň tomu plně rozumím. Pokud jde o klíčového dodavatele pro rakouské ozbrojené složky a armádu, skutečně chcete vědět, kdo ho získá do svých rukou a jaké s ním budou mít záměry.

V jakém stavu jste firmu přejali?

Během due diligence (důkladný audit prováděný během akvizice podniku – pozn. red.) navnímáte „střeva“ společnosti zhruba z 80 procent, ale zbytek se ukáže až časem. Jednou z věcí, která se odlišovala od našeho přístupu, bylo, že předchozí vlastníci byli velmi opatrní na svoji image. A ta byla mnohdy důležitější než finanční výsledky.

Lokální top management byl ve stejném prostředí okolo 15 až 20 let. To potom máte určitou slepotu.

Neregulovali počty zaměstnanců podle toho, co se zrovna děje na trhu, nebo podle výkonnosti firmy. Když víte, na jaká čísla se dívat, vidíte to velmi rychle. Věděli jsme tedy, že je potřeba začít co nejdříve konat. Chápu, že to je citlivé, ale kdy jindy dělat radikální změny než krátce po akvizici. Tam se to i očekává, takže to pro nikoho nebude překvapení.

Jak to probíhalo?

Naprosto v pořádku a bez jediného zádrhele. Mám zkušenosti z jiných zemí, kde jsme toto realizovali – ještě třeba v předchozím zaměstnání. V porovnání například s Českem to byl mnohem jednodušší proces. Ale zároveň se všechno uskutečnilo podle pravidel a v nejvyšší férovosti.

Tím, že jsem se na firmu díval holisticky, se začaly ukazovat silné stránky, které bylo potřeba podpořit. A potom slabiny, kterým se chcete věnovat.

Kde jste je odhalili?

Zase se projevil rakouský konzervatismus. Lokální top management byl ve stejném prostředí okolo 15 až 20 let. To potom máte určitou slepotu. Navíc, jak už jsem naznačil, minulí vlastníci měli i jiné priority než dlouhodobou a krátkodobou finanční prosperitu.

Zároveň jsme potřebovali co nejvíce uvolnit ruce Timu Castagnemu. Tim je skoro tři dekády v obranném průmyslu, ve small arms. Působil ve výrobci optiky Carl Zeiss nebo v německé zbrojovce J. P. Sauer & Sohn. Zná každého a každý zná jeho.

Jediný, kdo má takhle bohaté kontakty a ví, co se děje na trhu, je skutečně Tim. Proto jsme od něj dali pryč operativu i řízení PnL (výkaz zisků a ztrát, jeden z nejdůležitějších finančních dokumentů, který poskytuje přehled o výkonnosti firmy za určité období – pozn. red.), aby se mohl soustředit na tuhle top prioritu.

Tam se zrodila myšlenka, že se z postu CEO celé RSBC přesunete přímo do Steyru a dohlédnete na jeho tranzici?

Máme v běhu další akvizice a portfolio fondu kvalifikovaných investorů RSBC Defence poroste. Je možné, že v relativně krátké době přidáme další dvě aktiva. Jde o průmysl, kde vidíme ohromný potenciál růstu. A ve skupině, fakticky vzato, nikdo jiný nemá expertizu pro řízení průmyslových aktiv.

Není to „pouze“ nějaký finanční nástroj, ale je tam vývoj a výzkum, celkem komplexní dodavatelský řetězec. Navíc i velmi náročná regulatorní složka, na kterou jsem zvyklý z leteckého průmyslu, takže tady ta podobnost je velmi velká.

Útočná puška Steyr AUG je pro Rakušany ikonická

Útočná puška Steyr AUG je pro Rakušany ikonická

foto: RSBC / Steyr Arms

I vzhledem k mému backgroundu, což vždycky byla průmyslová aktiva – viz moje působení v GE – se to takhle vyvinulo. Formálně jsem nastoupil 1. února. Nicméně výrazně aktivnější ve Steyr Arms jsem byl někdy od poloviny loňského srpna.

Co je pro vás v současnosti největší trh? Je to Evropa, kde jsou obranné investice dlouhodobě podfinancované a teprve nyní se situace začíná narovnávat, nebo USA, kde vlastníte další továrnu Steyru?

Každý by měl uvažovat ve třech časových intervalech. Co je aktuální krátkodobě, co ve střednědobém intervalu dvou tří let a jaký je dlouhodobý horizont tří a více let. Možná se pletu, ale Evropa je podle mě právě ten třetí případ a je historicky podfinancovaná v oblasti výdajů na obranu, takže potřebuje dohnat deficit.

Zároveň čelí skutečné hrozbě. A do toho zažívá element, který tady nikdy v moderní historii nebyl, a tím je transatlantická situace a vztahy Evropa vs. Amerika.

Představa, že se obranný průmysl rozjede během 60 dnů, je naivní.

Nikdy bych si v nejdivočejších snech nedokázal představit, že na stole vůbec bude otázka, jestli Amerika – přestože je členem NATO – je pořád spolehlivý partner. A pokud by se někde něco dělo a aktivoval by se článek číslo 5, jestli Spojené státy skutečně přijdou na pomoc.

Zároveň Evropská unie vyhlásila, že dá 800 miliard eur, tedy skoro 20 bilionů korun, do obranného průmyslu.

Ano. A ty půjdou nejen do small arms, ale napříč obrannými segmenty. Zároveň půjde i o výzkum a vývoj, takže ideální stav. Ale moment, než se těch 800 miliard eur začne propisovat do konkrétních objednávek, podepsaných kontraktů a skutečných dodávek, podle mě skutečně přijde až v období tří a více let.

Když ještě odbočím a podívám se na závaznou doktrínu členů NATO: podle ní by každý členský stát měl mít zásobu na aktivní obranu po 60 dnů. Lhůta je vybrána tak, aby se mezitím stihl rozjet obranný průmysl a začal dodávat. Žádný z členských států Severoatlantické aliance ale nemá zásoby na 60 dnů. Nikdo v Evropě určitě.

Pravděpodobně jsou to jednotky dní. A představa, že se obranný průmysl rozjede během 60 dnů, je naivní. Celý defence sektor je proto potřeba kompletně změnit. A to není jen otázka průmyslu, ale třeba i toho, jakým způsobem se kontraktuje na straně ministerstev a podobně.

Připravujete se nějak na ten dlouhodobý horizont?

Samozřejmě už chystáme produkty. Plánujeme kapacity dopředu, stejně tak technologické vybavení a zázemí, aby tam byla větší míra robotizace i automatizace, protože ty objemy přijdou. A abyste na to byl technologicky připravený, skutečně to ty dva až tři roky zabere. Pokud bychom nezačali teď, v rozhodné době bychom nebyli ready.

A co tedy krátko- a střednědobý výhled?

Krátkodobě a střednědobě máme Ameriku. Ročně tam vykazujeme tržby okolo deseti milionů dolarů (240 milionů korun), což je fajn. Ale na trhu, který má jen ve své civilní části hodnotu pěti miliard dolarů (120 miliard korun) je to v úrovni pouhé zaokrouhlovací chyby. Tam je prostor pro růst v následujících dvou letech enormní.

Milan Šlapák, CEO Steyr Arms

Milan Šlapák, CEO Steyr Arms

foto: RSBC

To je důvod, proč se na tamní trh soustředíme a proč jsme tam vybrali nového CEO Wayna Webera s profesním backgroundem, jaký má. Wayne za sebou má 30 let zkušeností v oboru, byl v americkém Heckler & Koch, kde osm let působil jako prezident společnosti. Je také někdejším instruktorem amerického letectva.

Do poloviny roku bychom chtěli nabrat další čtyři lidi do sales týmu. Nebudou sedět u nás v centrále, ale budou v jednotlivých státech USA, protože i v rámci Ameriky se jednotlivé trhy liší.

Souvisejí vaše snahy i s aktuální celní politikou prezidenta Donalda Trumpa?

S vysokými americkými cly to ani nesouvisí. Věděli jsme, že potřebujeme lokalizovat víc, protože americký trh je specifický i tím, že je na něm obrovská konkurence. Takže cenovky, na které jsme zvyklí tady u nás, jsou ve Spojených státech asi o 20 procent nižší. Abychom tam za tyto ceny prodávali, aniž bychom museli dělat kompromisy na maržích a profitabilitě, potřebujeme na tom trhu i vyrábět.

Jsou v Americe vaším těžištěm hlavně lovecké zbraně, nebo půjdete i do armádních tendrů?

Armádní tendry budou ještě nějaký čas trvat, protože Američané mají ještě další požadavky na stupeň lokalizace a podobně. Ovšem v civilním sektoru jsou jak lovecké a sportovní zbraně, tak i ty, které my tady v Evropě obvykle vnímáme jako vojenské produkty.

Americký pohled je jiný. A jasně – s nadsázkou – nebudeme jejich civilnímu obyvatelstvu prodávat granátomety (směje se), ale třeba civilní verze naší útočné pušky AUG jsou v Americe velmi oblíbené.

Je možné, že v relativně krátké době přidáme další dvě aktiva.

Donald Trump sliboval zlepšit podmínky pro podnikání ve Spojených státech. Vnímáte nějaký posun, nebo je to teď spíš horší vlivem celní války USA se zbytkem světa?

Zatím nevnímáme žádné změny. I celní válka vypadala na počátku velmi dramaticky, ale teď už se rétorika mění. A to dokonce i vůči Číně. Pokaždé, když se kyvadlo vychýlí na jednu stranu, stejně časem opět nastane rovnováha. Takže nějaké celní tarify určitě platit budou, ale ve finále budou výsledkem kompromisu.

Zbraně nejsou zase tak velká část amerického spotřebního koše a tím, že jsme malý hráč, tak i když se celý trh v USA o něco smrskne, potenciál růstu pro Steyr je pořád ohromný.

Je pro Steyr administrativa Donalda Trumpa hrozba, nebo příležitost?

Jsem velmi pozitivní člověk, takže většinou hledám příležitosti. Myslím si, že to je spíš tenhle případ. I s ohledem na proměnu transatlantických vztahů je zmíněných 800 miliard eur, které EU vyčlenila pro obranný průmysl, velkou příležitostí. Budou totiž značné snahy o to, aby byly utraceny u nás v Evropě. A ty snahy by nemusely být tak velké, pokud by se v posledních dvou měsících nedělo to, co se dělo.


Milan Šlapák (49)

  • 25 let pracoval pro nadnárodní skupinu General Electric

  • Do GE nastoupil ještě jako student ČVUT

  • Prošel její lokomotivní divizí GE Transportation Systems i medicínskou GE HealthCare

  • Od roku 2009 pracoval pro její leteckou divizi GE Aviation

  • Má za sebou zkušenosti ze Spojených států, Francie, Itálie i Číny

  • Součástí skupiny RSBC je od roku 2023

  • Skupinu vedl, od 1. února 2025 je ale CEO rakouské továrny Steyr Arms