Obchodní střet mezi Evropou a Washingtonem má zatím pauzu. Rozhoří se opět naplno? (ilustrační obrázek)
Hrot 24, vygenerováno umělou inteligencí
Čas na obchodní dohodu s USA se krátí a jednání drhnou. Bruselu zbývá poslední šance
Je to už půl druhého měsíce, co předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová odvrátila během telefonického rozhovoru amerického prezidenta Donalda Trumpa od zavedení padesátiprocentních cel na dovozy z Evropy. Ta by v případě skutečného spuštění prakticky zastavila vzájemný obchod.
hlavní komentátor
Šéf Bílého domu i celých Spojených států však myšlenku drakonických cel zcela neopustil, von der Leyenové dal pouze odklad. Nyní už zbývá jen měsíc do 9. července, kdy lhůta doběhne. A nezdá se, že by se jednání nějak zásadněji pohnula dopředu.
Evropská komise se vytrvale pokouší dosáhnout dohody spočívající ve vzájemných nulových clech na průmyslové zboží. To ale není pro USA dlouhodobě zajímavé a všichni to vědí. Výjimkou jsou zřejmě jen bruselští vyjednavači. Ti to zjišťují až nyní.
Exekutiva Evropské unie ještě minulý týden zdůrazňovala, že cílem je stále dosáhnout stavu nula za nulu. Přičemž pořád existují potíže, jak toho dosáhnout.
Komise si nicméně uvědomuje, že to Unii neprojde. Bruselskému webu Politico to nyní řekl nejmenovaný diplomat jedné z členských zemí.
Americká frustrace
Spojené státy a EU byly už před deseti lety blízko snížení průmyslových cel. Málem se tak stalo během jednání o navrhovaném Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). To však nevyšlo především kvůli odporu Evropy ohledně uvolnění zemědělských norem.
Od té doby žádná americká administrativa neusilovala o nulová cla. Naopak se pokoušely o odstranění zcela jiných ochranářských mechanismů EU.
Nyní je jasné, že když by vše dopadlo dobře, základní desetiprocentní Trumpovo clo na dovoz z Evropy už zůstane. Ale není zdaleka jisté, že to skutečně dobře dopadne.
Ve skutečnosti byli Američané z vyjednávání s Evropou skutečně frustrováni, což jejich prezidenta vedlo k vyhlášení oněch padesátiprocentních cel, která měla platit od června.
Podle listu Wall Street Journal Trumpovi poradci soukromě vyjádřili evropským představitelům podráždění. Náladu jim zkazilo to, že rozdílné obchodní priority jednotlivých členských zemí EU nepřijatelně zpomalují rozhovory.
Žádný kompromis = žádná dohoda
Údajně si stěžovali na to, co považují za příliš opatrný přístup Evropy k jednáním. A co označují za neochotu EU předkládat konkrétní nabídky, které by řešily to, co Spojené státy považují za klíčové problémy.
Patří sem poplatky za streamovací služby, daň z přidané hodnoty, regulace automobilového průmyslu a pokuty uložené americkým technologickým společnostem v antimonopolních kauzách.
Zatím nejsou žádné zprávy o tom, že by EU jakkoli revidovala své dosavadní postoje, které jí bránily o těchto tématech jednat, a hledala nějaký kompromis. Bez kompromisu založeného na ústupcích evropské strany přitom žádná obchodní dohoda zjevně nebude.
Přiškrtit Čínu
Američané také chtěli po sedmadvacítce, aby uvalila nová cla na čínský průmysl, což je prioritou představitelů Trumpovy administrativy. USA se pod vedením současného prezidenta pokoušejí zvýšit obchodní tlak na Peking.
K byznysové dohodě Washingtonu s Londýnem přispěl právě britský závazek přikročit k zavedení cel na čínskou ocel. Tady se přeci jen zdá, že je EU ochotna o něčem takovém jednat. Stejně jako o navýšení nákupu zkapalněného plynu pro evropskou energetiku ze zásobníků ve Spojených státech.
K obchodní dohodě USA s Velkou Británií přispěl právě britský závazek přikročit k zavedení cel na čínskou ocel. Zde se zdá, že EU je ochotna o něčem takovém jednat. Stejně jako o navýšení nákupu zkapalněného plynu pro evropskou energetiku.
Zatím se opravdu nezdá, že by tým slovenského eurokomisaře Maroše Šefčoviče oplýval vyjednávacími schopnostmi a byl schopen dosáhnout dohody.
Trailer ke katastrofě
Není moc jasné, nakolik řešení sporných bodů blokují některé klíčové země EU, ale času je už opravdu málo. Nejistota přitom narušuje ekonomiku celého evropského bloku už teď.
Například průmyslová výroba ve dvou největších evropských ekonomikách, Německu a Francii, klesla v dubnu oproti březnu shodně o 1,4 procenta. Německý export do USA klesl o deset a půl procenta poté, co se americké firmy v březnu předzásobily v očekávání drastických cel.
Můžeme to považovat za logický a dočasný výkyv, ale také ukázku toho, jak na tom budeme v případě nedohody po 9. červenci.
